...

... Některým věcem se člověk až zdráhá uvěřit ... Uběhlo sice už několik týdnů, ale až ted jsem se odhodlala napsat, jak jsme dopadly se štěnátky.

Porod, jak už jsem psala, probíhal velmi hladce a klidně, Hanelka o štěnátka krásně pečovala jako ostatně vždycky a mlíčka měla na rozdávání. Mrňousci se měli čile k světu a nic nenasvědčovalo blížící se tragédii. Jako první jsem našla holčičku s rozkousnutou hlavou. Když jsem se jí podívala do tlamičky, myslela jsem si že má rozštěp patra a sama pro sebe jsem to tak uzavřela. Že je to vlastně dobře, že se o ni Hanelka takhle "postarala". Jenže když jsem druhý den přijela z práce, čekal mně pohled naprosto šílený, na všechny kluky mrtvé, zahrabané v peřinách na pohovce. Vzala jsem všechny "zúčastněné" k panu veterináři, který konstatoval, že všechna štěnátka vypadají zdravě a ani holčička že nemá rozštěp, že jí jen prasklo patro jak jí Hanelka rozkousla hlavičku. Stanovil diagnozu "laktační psychoza". Hanelce jsme nasadili galastop na zastavení laktace, protože vemínka měla opravdu obrovská a tvrdnoucí.

V životě by mně nenapadlo, že taková vzorná máma jako je Hanelka, která bez jakýchkoli potíží odchovala již čtyři vrhy, udělá něco takového. Ale možná na tom měla svůj podíl i atmosféra doma, která zrovna v tu dobu nebyla vůbec ideální.

Teď už je Hanelka úplně v pořádku, cecíky se nám podařilo pohlídat a k zánětu nedošlo a už si zase hraje s Bastou.