Norování v Otaslavicích

Dnes jsme byly s Hanelkou na norovačkách v Otaslavicích, aby si opravila reputaci po prvních, ne příliš povedených. Když jsme přijeli na místo, překvapilo nás obrovské množství psů, a hlavně velkých psů. Ohařů, setrů, retrieverů ... Konaly se tam i zkoušky vodní práce.

Po nástupu se mi podařilo vylosovat číslo 3, příjemné číslo, nemusely jsme dlouho čekat. Jakmile se okolo nory začalo něco dít, Hanelka zbystřila a chtěla použít záda pod námi sedící paní jako opěrný bod, aby líp viděla co se děje ... Protože se začala hlasově projevovat, v čemž jsem ji bránit nechtěla, poodešly jsme bokem a za chvíli jsme byly na řadě. 

Hanelka do nory vběhla nádherně, ... a nic. Ani štěknutí ... Těch asi pět vteřin ticha bylo dlouhých jako deset minut, říkala jsem si "proboha co tam děláme ... !", pak se ale asi liška pohnula a Hanelka spustila a už nepřestala! Ten kámen musel být slyšet i dole ve vsi ... ;o)

U každého kotle podarovala lišku krásnou dávkou štěkotu a zuřivého dorážení na zarážku, a rychlost ji "pokazilo" jen to, že ji zase chvíli trvalo, než začala štěkat. Spočítali nám to na příjemných 18 vteřin, přičemž minimálně 5 vteřin Hanelka čekala na konci, než spustila. 

Je to šikovná holka, s výsledkem jsem - coby nemyslivec - velmi spokojená!

Pak jsme se šli ještě projít do Otaslavic, podívali jsme se na místní zříceninu, moc pěkné místo s až magickou energií. Následoval vynikající, myslím srnčí, guláš - k "snídani" - na oběd pečené kančí se zelím a knedlíkem, a už nic nechybělo k naprosté spokojenosti!

Po vyhodnocení jsme zjistili, že z přítomných čtyřech borderteriérů jsme byly s Hanelkou bezkonkurenčně nejlepší!!!